Jak to, že v Brně neumí nikdo anglicky?

Tento příběh se odehrál přesně před rokem. Byl červen 2014 a já stála v Brně na Mendlově náměstí a čekala na tramvaj. Jela jsem zrovna učit do firmy a tak jsem v ruce držela nějakou učebnici angličtiny a v hlavě ještě pilovala poslední detaily svého učebního plánu.

Když najednou, z ničeho nic, ke mně přistoupil nějaký cizí muž a s velkým zajiskřením ve svých očích se zeptal „Do you speak English?“

Zavřela jsem učebnici a odpověděla mu, že ano. V tu chvíli jsem na něm zpozorovala výraz naprosté úlevy a pocit ohromného štěstí. Dlouho neotálel a hned se se mnou dal do řeči.

Slušně se představil a vysvětlil mi situaci, ve které se právě nacházel. Byl to Američan a přijel do Brna jen na pár dní se svou manželkou, která tu byla na konferenci. A zatímco ona se věnovala svým pracovním záležitostem, on poznával krásy našeho města.

Každé ráno vyrážel do ulic. Chodil jen tak, ptal se kolemjdoucích na cestu a na památky, které by mu doporučili navštívit. V naprosté většině případů se ale setkával s negativními reakcemi. Lidé s ním odmítali mluvit anglicky. Zdálo se mi, že jsem asi první člověk po třech dnech jeho pobytu v Brně, kdo se s ním začal bavit a viděla jsem na něm jeho vděčnost.

Byla jsem velmi překvapena jeho otázkou „How come, that no one in Brno can speak English?“ (= Jak to, že v Brně neumí nikdo anglicky?) Bylo těžké vyvrátit mu tuto představu, když jeho zkušenost byla tak negativní. Bavili jsme se celkem asi půl hodiny. Doporučila jsem mu nějaké brněnské památky, které by si určitě neměl nechat ujít. Vysvětlila jsem mu, jak se k nim z jeho hotelu dostane a dokonce jsme stihli probrat i tipy na výlety mimo město. Byl nadšený.

Často si na něj vzpomenu a neustále se mi vybavuje jeho otázka. Jako lektorku angličtiny mě to samozřejmě docela trápí. Jsem přesvědčena, že nejméně polovina lidí, které oslovil, nějaké základy angličtiny měla, jen se prostě báli cokoliv říct, aby náhodou neudělali chybu.

Tyto pocity moc dobře znám. Taky jsem s angličtinou kdysi zápasila a vím, jak těžké je něco říct, když vám chybí nějaká gramatika nebo slovíčka. Chcete se buď vyjádřit perfektně, nebo radši držíte jazyk za zuby. Udělat chybu – to by byla ostuda! A tak radši kroutíte hlavou, že nerozumíte a že anglicky neumíte. Je to tak?

Zkuste se na to podívat z té druhé strany. I když jste začátečník a umíte třeba jen 100 slovíček, pořád jste na tom mnohem lépe než ten cizinec, který umí česky jen „Dobry den.“ a „Pivo prosim.“ A takový bezradný ztracený cizinec bude nesmírně vděčný i za radu „Straight on and right.“ (= rovně a vpravo)

Takže až vás příště někdo osloví, nebojte se! Zkuste si vzpomenout byť na jedno nebo dvě slovíčka… a v kombinaci s „rukama, nohama“ se určitě nějak domluvíte. Cizinec bude rád, že jste ho alespoň nasměrovali… a vy můžete mít prima pocit, že jste udělali dobrý skutek, překonali sami sebe a třeba budete namotivováni do dalšího studia angličtiny 🙂