Interview with Marco (English Teacher Living in Brno)

Meet Marco, an English teacher with Italian roots who has made Brno his home. We talked about his life journey, what brought him to the Czech Republic, his teaching style, and even his views on learning Czech and artificial intelligence.

---

Can you tell me about your family background and your life journey?

My father is Italian and my mother is English, though her grandparents were also Italian. So, genetically I’m Italian, but by birth I’m English. I was educated in England, and that’s where I started my teaching career. I also met my wife there, after she had lived in America.

We got married in London ten years ago and then spent three years in Edinburgh — it was cheaper at the time. Our son was born after Brexit, and things became more complicated. He also had some health problems, so we decided to move to the Czech Republic, as my wife is Czech. The healthcare system here is excellent, and so is the education system.

Our son is now eight, and he speaks both English and Czech. We’re happy here and hope to stay.

---

What actually got you into teaching English? Was that always the plan, or did you find your way there by accident?

I have a degree in Humanities, including English Literature. I’m also an actor, and my first teaching jobs were simply to fill the time when I wasn’t acting. But I found that I really enjoy teaching — it’s very rewarding.

My first job here in the Czech Republic was at AT&T. It was rather technical and impersonal, so after a while I decided to go back to teaching. I’ve been doing it for about five years now.

---

What would you say is the biggest difference between life in the UK and life in the Czech Republic? What has surprised you the most about living here?

After Brexit, I didn’t really feel at home in the UK anymore. The British are quite reserved — and Czechs are too — but I find Czechs warmer. Life in the UK became very hard and uncertain, while here things seem more stable.

Brno feels open, friendly, and very safe. I really appreciate that, especially as a parent.

---

Do you have a funny story from teaching — maybe a cultural or language misunderstanding?

Sometimes Czech words sound like English ones and completely throw me off. For example, hlídej sounds like holiday, and stupidní sounds like stupid me! My son speaks English but learns Czech from his mum, so I often learn new Czech words from him too.

---

From your experience, what is the most common challenge Czech students face when learning English?

It’s definitely the articles — learning the difference between a, an, and the. People also worry a lot about grammatical tenses. They get hung up on them, and it affects their confidence.

Another common issue is pronunciation, which is completely understandable. For example, the -ough ending can be confusing. But with practice and conversation, students get the hang of it.

Then there’s the sense of humour — it can be tricky! Some English comedies that became popular in the Czech Republic are Monty Python, Yes, Minister, and a few others. A lot of the jokes are actually understandable, and humour is a great way to break the ice in class.

In my lessons, we use the language in everyday conversation. I teach idioms a lot, because many people struggle with them. I also use videos, so students can hear real spoken English — news clips, film excerpts, and so on.

My classes are quite structured. About a week before each lesson, students receive a topic and a video to watch, along with new vocabulary — usually slang or idioms — plus a worksheet and discussion questions. For example, if the topic is transport in London, we watch the video, go through the new words, and then discuss the questions. It naturally leads to broader conversation.

I often use BBC videos because they have clear pronunciation, good presentation, and a slightly slower, more traditional style — which makes them easier to follow. However, I also tell my business students that they won’t always hear “standard” English in the real world. So every few lessons, I include different accents in the videos to help them get used to the variety.

We break down accents together, and my students can usually identify quite a few. I especially teach Cockney — the London accent. I even introduce some rhyming slang, like apples and pears meaning stairs (“Go up the apples and pears!”). It’s very Cockney! I have activities where students guess the meanings of these rhymes. It’s a bit like hantec from Brno — I actually know a few words. It’s great cultural exchange on both sides.

---

Are you learning Czech yourself? How’s it going? What do you find the trickiest?

I understand more than I can say. I mostly learn from my son — we watch a lot of TV together, both in English and Czech. I’ve also watched some James Bond films dubbed into Czech. Since I already know the stories, it’s easier to follow what’s being said.

---

Are you thinking about taking Czech language classes?

Unfortunately, I don’t have time at the moment. I work a lot, and my wife and I take turns looking after our son. The level of English in Brno is really good though, so it’s easy to get by.

I remember when I first started teaching here — I was looking for a café to meet a student but couldn’t find it. I stopped a man on the street and asked if he spoke English. He said, “Only a little,” but then gave me directions in perfect English! I think Czech people are often much better at English than they believe.

So for now, I manage quite well using English — and the few Czech words I’ve picked up along the way.

---

What’s your opinion about artificial intelligence? Do you use it in your lessons?

Not really — I don’t use it much. It’s still a bit of a mystery to me. I prefer more physical things in my lessons. I’m not sure how to use AI to its full potential, and honestly, I like doing things myself.

I still write things by hand — using pen and paper works perfectly well for me. Maybe I’ve missed the AI wave for now, but that’s okay.

---

Final thoughts

Marco’s story is a reminder that teaching is often more than a profession — it’s a way of connecting cultures, sharing humour, and learning from each other. His blend of English warmth, Italian roots, and Czech family life makes Brno the perfect place for his cross-cultural classroom.

—— TRANSLATION INTO CZECH ——

Rozhovor s Markem (anglickým učitelem žijícím v Brně)

Seznamte se s Markem, anglickým učitelem s italskými kořeny, který si našel domov v Brně. Povídali jsme si o jeho životní cestě, o tom, co ho přivedlo do České republiky, o jeho stylu výuky a také o tom, jak se mu daří učit česky a co si myslí o umělé inteligenci.

---

Můžeš nám povědět něco o své rodině a životní cestě?

Můj otec je Ital a moje matka Angličanka, ale její prarodiče byli také Italové. Takže geneticky jsem Ital, ale narodil jsem se v Anglii. V Anglii jsem studoval a později i začal učit. Také jsem se tam seznámil se svou ženou, která dříve žila v Americe.

Vzali jsme se v Londýně před deseti lety a poté jsme tři roky žili v Edinburghu – tehdy to bylo levnější. Náš syn se narodil po Brexitu a věci se začaly komplikovat. Měl také zdravotní problémy, takže jsme se rozhodli přestěhovat do České republiky, protože moje žena je Češka. Zdravotní péče je tady výborná a školství také.

Náš syn má dnes osm let a mluví anglicky i česky. Jsme tu spokojení a doufáme, že zůstaneme.

---

Co tě vlastně přivedlo k výuce angličtiny? Bylo to tvůj plán od začátku, nebo jsi se k tomu dostal náhodou?

Mám titul z humanitních věd, včetně anglické literatury. Jsem také herec a moje první práce ve výuce byly spíše výplní času, kdy jsem zrovna nehrál. Ale zjistil jsem, že mě učení opravdu baví – je to velmi naplňující práce.

Moje první práce v České republice byla u společnosti AT&T. Byla to spíš technická a neosobní pozice, takže jsem se po čase vrátil k výuce. Učím už asi pět let.

---

Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi životem ve Velké Británii a v České republice? Co tě tady nejvíc překvapilo?

Po Brexitu jsem se ve Velké Británii už necítil jako doma. Britové jsou poměrně rezervovaní – a Češi také – ale Češi jsou podle mě srdečnější. Život ve Velké Británii byl čím dál těžší a nejistější, zatímco tady je to stabilnější.

Brno působí otevřeně, přátelsky a velmi bezpečně. Toho si opravdu vážím, zvlášť když máte rodinu.

---

Máš nějakou vtipnou historku z výuky – třeba kulturní nebo jazykové nedorozumění?

Občas slyším české slovo, které mi připomene angličtinu a úplně mě to zmate. Například „hlídej“ zní jako holiday a „stupidní“ jako stupid me! Můj syn mluví anglicky, ale češtinu se učí od své maminky, takže i já se od něj často naučím nová česká slova.

---

Plánuješ chodit na lekce češtiny?

Bohužel teď na to nemám čas. Hodně pracuji a s manželkou se střídáme v péči o syna. Ale úroveň angličtiny v Brně je opravdu dobrá, takže se dá snadno domluvit.

Pamatuji si, když jsem tady začínal učit – hledal jsem kavárnu, kde jsem měl mít hodinu se studentem, ale nemohl jsem ji najít. Na ulici jsem oslovil muže a zeptal se, jestli mluví anglicky. Odpověděl: „Trochu,“ ale pak mi dal pokyny v perfektní angličtině! Myslím, že Češi často umí anglicky lépe, než si myslí.

Takže zatím si vystačím s angličtinou a pár českými slovy, která jsem se naučil.

---

Z tvé zkušenosti – s čím mají čeští studenti největší problémy při učení angličtiny?

Rozhodně s členy – naučit se rozdíl mezi a, an a the. Lidé si také hodně dělají starosti s gramatickými časy. Příliš se na ně soustředí a pak ztrácí sebevědomí.

Dalším problémem je výslovnost, což chápu – třeba koncovka -ough je dost složitá. Ale praxí a častým mluvením se to dá zvládnout.

A pak je tu smysl pro humor – ten bývá těžký! Některé anglické komedie, které se v Česku proslavily, jsou například Monty Python, Yes, Minister a další. Spousta vtipů je srozumitelných a humor pomáhá prolomit ledy.

V mých hodinách používáme jazyk v běžné konverzaci. Hodně učím idiomy, protože s nimi mají studenti často potíže. Používám také videa, aby slyšeli opravdovou angličtinu – zprávy, ukázky z filmů a podobně.

Moje hodiny mají jasnou strukturu. Týden předem studenti dostanou téma a video ke zhlédnutí, novou slovní zásobu – obvykle slang nebo idiomy – a pracovní list s otázkami k diskuzi. Například téma doprava v Londýně: podíváme se na video, projdeme nová slova a pak si o tom povídáme. Tak se přirozeně rozvine konverzace.

Často používám videa z BBC, protože mají čistou výslovnost, dobrou prezentaci a pomalejší tempo – takže jsou pro studenty přehlednější. Ale zároveň říkám obchodním studentům, že v reálném světě neuslyší vždy „standardní“ angličtinu. Proto každých pár lekcí zařazuji videa s různými přízvuky, aby si na ně zvykli.

Rozebíráme akcenty a moji studenti už jich poznají docela dost. Učím také Cockney – londýnský přízvuk. Seznamuji je i s rýmovaným slangem, třeba apples and pears znamená stairs („Go up the apples and pears!“ – „Jdi po schodech nahoru“). To je velmi typické pro Cockney. Mám i aktivity, kde studenti hádají význam těchto rýmů. Je to trochu jako brněnský hantec – znám pár slov. Funguje to obousměrně, jako kulturní výměna.

---

Učíš se češtinu? Jak ti to jde? Co je pro tebe nejtěžší?

Rozumím víc, než dokážu říct. Nejvíc se učím od svého syna – spolu sledujeme hodně televize, v angličtině i češtině. Taky jsem se díval na filmy o Jamesi Bondovi dabované do češtiny. Protože ty filmy znám, snáze rozumím ději i jazyku.

---

Jaký máš názor na umělou inteligenci? Používáš ji při výuce?

Ne moc – zatím ji moc nepoužívám. Je to pro mě pořád trochu záhada. Ve výuce mám raději „fyzické“ věci. Nejsem si jistý, jak AI využít naplno, a upřímně, mám rád, když si věci dělám po svém.

Stále píšu hodně rukou – pero a papír mi vyhovují. Možná jsem prozatím ten trend s umělou inteligencí trochu propásl, ale to mi nevadí.

---

Závěrem

Markův příběh nám připomíná, že výuka není jen povolání, ale i způsob, jak propojit kultury, sdílet humor a navzájem se učit. Jeho směs anglické otevřenosti, italských kořenů a českého rodinného života dělá z Brna ideální místo pro jeho mezinárodní třídu.

---